World WebPhoto Gallery | Jana Vinterová - Malování fotoaparátem

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

Jana Vinterová - Malování fotoaparátem

18. 09. 2016

Paní Jano, jak to všechno vaše fotografování vzniklo?
Přestěhovala jsem se. Z místa, které se mi líbilo do místa, kde jsem být nikdy nechtěla. I takové věci se stávají. Až teprve když jsem se přestěhovala, tak jsem zjistila, jak moc jsem na Prahu vázaná. Nikoho jsem tu neznala a život tu šel podivným způsobem: v 17,00 se zavřely obchody a bylo všude pusto. To bylo zhruba tou dobou, co pro mě v Praze končila práce a život vlastně začínal. Když jsem si postěžovala, tak jsem slyšela: „Ale takovou přírodu ve městě nenajdeš!“

Jana Vinterová - Jednou k ránu.

Byla to pravda?
To byt fakt, krajina je tu nádherná a brouzdat se po okolí má nesmírné půvaby. A tak jsem chodila se psem na procházky a dívala se kolem. (Je to nakonec moje vina, že jsem tam, kde jsem.) Jednou bylo obzvlášť krásné a prudké světlo, poslední záblesky slunce, a já jsem měla náhodou s sebou služební foťák. Neodolala jsem a ten moment jsem zvěčnila. Nic moc, taková krásně osvětlená časně podzimní a doširoka otevřená krajinka. Udivilo mě, jakou má snímek atmosféru. Od té doby jsem tu a tam něco vyfotila a fotografování se mi začalo líbit. Vlastně jsem si tak zdůvodňovala, proč jsem zrovna tady: protože je tu přece krásně.
Později, na Štěpána mě někdo požádal, abych mu mailem poslala fotku vánočního stolu. Zabrala jsem ho pořádně s odstupem, až za dveřmi do kuchyně. Vyletěl blesk, odrazil se od nově nalakovaných lesklých zárubní a udělal na snímku nečekaný efekt. Krásné bílé kruhy, které naprosto doplňovaly vánoční náladu. Potom jsem tento jednoduchý efekt využívala i při focení detailů večerní krajinky.

Jana Vinterová - Dojetí sluncem.

Takže začátek následné vědomé tvorby?
A už jsem v tom začala lítat: Proč by se nemohla obyčejná fotografie upravit tak jako obraz. Proč bych do ní nemohla dostat více výtvarného výrazu? Podtrhnout dojem okamžiku, zintenzivnit ho, přizpůsobit svému cítění. Začala jsem se zajímat o digitálně upravenou fotografii. Ale ne tak normálně upravenou, jako když nějaké postavě přičaruji oslí uši nebo bílé mraky obarvím na černo. Od dětství jsem byla vedená k výtvarnému projevu, malovala jsem (a jako dítě velice úspěšně), ale neměla jsem patřičnou výdrž. Průprava ve mně ale zůstala. A tak jsem fotografie s větším i menším úspěchem upravovala a snažila se o výtvarný až malířský projev ve fotografii. Razila jsem heslo: „Fotografii dnes upravuje každý, tak proč by to nemělo být vidět?“ Snažila jsem se o vytvoření atmosféry, dojmu a nálady na snímku. Klasická fotografie se mi pochopitelně líbí, ale proč si nepohrát. Začala jsem se kamarádit s photoshopem.
A když už je jasné, že fotografii upravovat budu, tak jsem zašla pochopitelně ještě dál. Kombinovala jsem fotografii a upravenou fotografii v kolážích se starými dobovými rytinami i energickými kresbami. To už bylo trochu moc. Rozbíjela jsem formáty, kombinovala a vytvářela vlastní filtry a……. a všechno mě to úžasně bavilo. Na námitky fotografů mám po ruce jistý argument: Když moderní malíř vytvoří na plátně obraz z materiálů jako je fasádní perlinka, šroub, matka nebo borová šiška, zůstává pořád malířem a všichni mu potřesou rukou. (I když sám velký Rembrandt se jistě otáčí v hrobě!) Proč by totéž nemělo platit ve fotografii? Nevidím jediný důvod. Proč by výtvarný projev nemohl spojit několik oborů dohromady?

Jana Vinterová - Park mých snů.

Fotografovala jste čistě „do šuplíku“ nebo jste šla takzvaně s kůží na trh?
Tak jsem upravovala a vystavovala a korigovala si dojmy návštěvníků výstav se svými a se svými možnostmi a chápáním světa. V celku jsem se s návštěvníky shodla v tom, že je příjemné vidět svět v lepších a romantičtějších barvách (i obsahu), protože těch špatných je až dost. Nikdy nechci dělat fotografie s drastickým obsahem, i když jsou jistým spektrem publika velice žádané a ve fotografických soutěžích zpravidla velice bodují, protože svým obsahem každému vyrazí dech. Já bych vždy ráda dělala obrázky, které by navozovaly pohodu a příjemnou atmosféru a obyčejnému člověku by nevadily kdekoliv v interiéru.

Jana Vinterová - Podzimní zátiší.

Takže hotové schéma tvorby pro dalších dvacet let?
Koncem minulého roku nastal zvrat. Potkala jsem místního úspěšného fotografa s velkým F. Vím, že má proti mým fotografiím výhrady, a mě samotnou taky moc nemusí. Mně se některé jeho fotografie velice líbí. Docela upřímně jsem mu věnovala své přání k svátkům. Byla na něm koláž náměstí rozsvícené tisíce tlumenými světly a ve předu svíčka s chvojím – prostě vánoční nálada. Vše pochopitelně upravená fotografie. Podávala jsem mu ji s podotknutím, že vím, že toto není jeho parketa, ale myslí to upřímně. Reakce byla zajímavá. Podíval se na přání a prohlásil: „Tohle docela jde a dokonce se mi to i líbí. Víte, vy umíte malovat foťákem, já ne, tak proto mě to silně irituje.“

Jana Vinterová - Vítr ve větvích.

Nečekala jsem tak srdečný projev, ale musím přiznat, že mě trochu zamrzel. Ne tím, že mi není nakloněný, to jsem přece věděla, ale tím, že vlastně lidi trochu klamu. Já totiž nemaluji foťákem ale photoshopem. Tady by se mělo něco změnit. Od nového roku jsem si dala práci a začala jsem přemýšlet, kombinovat, experimentovat tak, abych opravdu malovala přímo aparátem. Už žádné dodatečné úpravy! Dalo to nesmírnou dřinu, ale výsledek se po mnoha pokusech a omylech dostavil: skutečně jsem začala MALOVAT FOTOAPARÁTEM! Malování foťákem vypadá sice úplně jinak, ale přesto většina diváků nevěří, že jsem výsledek digitálně neupravovala. Proto teď na všech vystavených fotkách píšu „upravená fotografie“ pokud o takovou úpravu skutečně jde.

Jana Vinterová - Růže za oknem.

Jaké máte pocity ze současného stavu?
Všechno je to úžasné dobrodružství a já se těším na to, jak bude dál pokračovat. A jak že budu pokračovat? Mám rozmyšlenou jakousi cestu, vidím ji před sebou přímo plasticky už několik měsíců, ale je to jako s upravováním fotek: když vím přesně, co chci, tak mi to dá zatraceně hodně práce, aby se tomu výsledek alespoň trochu přiblížil!

Děkuji Vám za rozhovor.

Jiří Heller

Galerie WWG.CZ

Jana Vinterová - Strom v modrém oparu.