World WebPhoto Gallery | KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ - JAN VÁŠA

15. 03. 2021

„KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ“

VÁŠA JAN ing.
Amatérský fotograf

Jan Váša - autoportrét

Absolvent dálkového studia Vysoké školy ekonomické, promoce 1971, ve stejném roce svatba, má dvě dcery, čtyři vnoučata. Od r.2005 v důchodu, až dosud pracuje v oboru ekonomiky.
Webové stránky: www.janovofoto.cz
e-mail: j.vasa@ volny.cz
Praha 27. 2. - 12.3. 2021

Osobní i kolektivní výstavy :
r. 2006 - soutěž a výstava v Botanické zahradě – „Nejbizarnější sukulent“ – 2.místo
r.2007 - účast na akci „We are all photographers now“ – výstava v březnu Musée de l’Elysée     (elysee@epfl.ch)
             - „Mašinky, má láska“ – oranžerie zámku v Letohradě
     r.2009 - výstava „Ustláno no růžích“ u příležitosti zahájení festivalu „Podblanický hudební podzim“ v Benešově u Prahy
     r. 2012   - výstava „Krajiny světla“ – „Zvonice“ v Praze Modřanech - září
                   - společná výstava s fotografy opět ve Zvonici – vánoční
     r. 2014   - výstava "Galerie WWG.CZ vystavuje VII" v Centru FotoŠkoda
     r. 2015   - výstava "Galerie WWG.CZ vystavuje VIII" v Centru FotoŠkoda
                  - „Krajiny světla“ Neratov
                 - „Květiny“ v Domově seniorů Vsetín
     r. 2017    - výstava "Galerie WWG.CZ vystavuje X - Best of“ v Centru FotoŠkoda
                   - „Vláčky“, mateřská škola Vsetín
                   - „Krajiny světla“ Domov seniorů II Vsetín
    r. 2018   - „Krajiny světla“ – kavárna „Řehoře Samsy“ pasáž u Nováků, Praha 1, Vodičkova ul. 30.

Jak jste se k fotografii dostal a co či kdo vás ovlivňoval?

     Již v době mých prarodičů byla fotografie prostředkem svědectví a uchovávání vzpomínek. Otec mojí maminky fotografoval a asi i fotografie zpracovával. Kromě fotografií zůstal z té doby „suvenýr“- červená žárovka do tmavé komory a kazeta se skleněnou deskou potaženou světlocitlivou emulzí. Fotoaparát dědečka jsem nikdy neviděl a o tématu neměl možnost povídat.
     V domácnosti za mého dětství byl pouze malý aparát Box-Tengor. Malá krabička, se kterou jsem ještě v době mých prvních služebních cest fotografoval, třeba z vlaku. To byly první obrázky, které se dochovaly. Mezi přáteli mých rodičů byli manželé Poličanských. Pan ing. Poličanský byl z těch, kteří v počátcích mého dětství nás fotografoval. Po mnoha letech byl u mých prvních kroků cestou fotografa. Byl jsem zaměstnán nedaleko bydliště p. ing. a v budově mého pracoviště byla temná komora. Dnes již nevím, jak to přesně vzniklo, začal jsem se zajímat o fotografii a ing. Poličanský mne začal zasvěcovat do fototechniky, (domnívám se, že byl členem fotoklubu v Nekázance). Obstaral mně v r.1962 můj první fotoaparát – Flexaret VA (6x6 a 24x36), Později pro mně zakoupil aparát Zorkij 2.

Pokud jde o proces zpracovávání filmu – vyvolávání, zvětšování v podnikové komoře, neměl jsem žádného učitele. Zůstal jsem samoukem. Dnes, po cca 60 letech se dívám na fotografie z té doby a vidím, kolik jsem toho „uměl“. Přesto se z některých obrázků ještě dnes těším, např. se povedla krásná fotografie kohouta z vrcholu katedrály sv.Víta. V těch politických dobách při vztahu mé rodiny k „režimu“ jsem se mohl po osmé třídě dostat jen jako horník, nebo zedník. Být strojvedoucím, díky brýlím a mým onemocněním jater jsem se stát nemohl. K mé radosti jsem proto nemusel na vojnu. Díky okolnostem jsem se dostal do jednoročního stenotypistického kursu (psaní na stroji, těsnopis, a 3 další předměty). Posléze jsem mohl přestoupit na dvouletou hospodářskou školu do druhého ročníku. Přišel r. 1956 – revoluční události v Maďarsku učinily konec zájmu mých rodičů abych mohl přestoupit v téže škole do čtyřletého studia a získat maturitní vysvědčení. Musel jsem v září 1957 nastoupit do zaměstnání. Začínal jsem jako korespondentka. Nebudu dál vypisovat další peripetie s tím, že veškeré mé vzdělání až po vysokoškolské, jsem mohl absolvovat večerně při zaměstnání, a dálkově na vysoké škole ekonomické. Tolik na vysvětlenou, že zájem o fotografování byl pouze okrajovou záležitostí – koníčkem. Když jsem měl Flexaretu a později i Zorkije, fotografoval jsem doma rodinu, kolegy v práci a mé milované rodné město. Za svobodna jsem miloval návštěvy galerií a obrazáren, což utvářelo můj vztah k výtvarnému umění. Tehdejší zaměstnavatel dělal různé akce – „zemědělské brigády a p.“, kdy jsem opět fotografoval. Zmíním i cesty do tehdejší NDR (Dráždan, pohoří Harz apod.) V r. 1965 jsem se seznámil se svojí později manželkou. Léta až do svatby a našich promocí v r. 1971 byla proto dobou, kdy jsem pořizoval obrázky z našeho vztahu tj. i cest do rodiště mojí manželky do Dobrušky, obrázky z mých pracovišť, zejména mé spolupracovníky. Léta, kdy jsem si platil na družstevní byt byla díky okupaci v r.1968 vniveč, byty byly stavěny pro „okupanty“. Získali jsme bydlení, které bylo ve velmi žalostném stavu. Je těžko zde popsat vše. Po svatbě jsme měli do roka první dceru a v r.1976 druhou. Kromě počátku mnohaletých rekonstrukcí a oprav nebylo na fotografii mnoho času, pominu-li potřebu dokumentace. Kromě už zmíněných fotoaparátů jsem měl Exaktu Varex a Canon AE 1.

Z uvedeného je zřejmé, že byla moje fotografie čistě amatérská – dokumentární. Díky mému pracovnímu a rodinnému nasazení a finančním možnostem jsem upustil od za svobodna využívané temné komory a většinu filmů dána zpracovávat družstvu Fotografia. S pozitivy z té doby jsem nebyl spokojený. Je to i dnes hodně znát. Až v posledních letech, díky technice skenování negativů zjišťuji, že se z těch dob dá mnohé z negativů uvést na dobrou úroveň a že i kompozice rekonstruovaných fotografií má z mého pohledu dnes dobrou úroveň. Hodně jsem pracoval s diapozitivy, už tehdy mně zaujala barevná fotografie.

V r. 1995 bylo naše bydlení postiženo velkou krádeží, včetně celé fototechniky. Z plnění pojišťovny jsem pořídil Canon AE-l z bazaru. Už tehdy jsem pošilhával po jiné tvorbě, kterou jsem viděl v časopisech o fotografii. Tolik k době, kterou pro sebe nazývám „dobou analogovou“ a to až do doby, kdy jsem odešel v r. 2005 do důchodu.

Tehdy nastal zlom v možnostech užívat svůj koníček - fotografii. Přítelkyně naší rodiny věděla o mém zájmu o fotografii. Jejím prostřednictvím jsem byl pozván k účasti na workshopu, který pořádalo centrum „Kruh“ z Uničova. Byl pořádán na úpatí Jeseníků v Koutech nad Desnou. Workshop pořádán pod názvem „Fotomeditace“. Podmínkou účasti bylo vlastnit digitální fotoaparát. Pořídil jsem si první digitální fotoaparát a počala doba, kterou pro sebe nazývám „dobou digitální“. Workshop, spojený s poznáváním krásy Jeseníků denně končil promítáním všemi účastníky pořízených fotografií a každý snímek diskutován a zhodnocen. Kurs vedl velmi vzdělaný MUDr. a RNDr. Petr Nohel Csc., který nám prezentoval i vlastní dlouhodobou práci s fotografií. Workshop v létě 2005 byl pro mě velmi důležitým časem poznávání krásy přírody, časem mé radosti z tvorby. V r.2005 jsem ještě jednou v říjnu v Jeseníkách zažil krásný podzim. V r. 2006 jsem se ještě jednou stejného kursu účastnil a v databázi mého počítače jsou dodnes krásné fotografie, rád se k nim vracím.

Od té doby dodnes je fotoaparát mým stálým průvodcem. Začala doba trvalého fotografického vzdělávání prostřednictvím knih, časopisů, životopisů fotografů, výstav všeho druhu vč. výstav fotografů, Digifór ap. Výsledky mé práce časem budily zájem a měl jsem od té doby řadu výstav - od r. 2006 až po poslední v r. 2018.

Zásadním setkáním bylo setkání s p. ing. Jiřím Hellerem. V dubnu 2011, díky mé mladší dceři jsem byl pozván ing. Hellerem k prezentaci vlastních fotografií a následně pozván k setkání s fotografy v sídle Galerie WWG.CZ ve vinárně Bresto. Stalo se tak 15.4.2011. Setkávání většinou s profesionálními fotografy je pro mě doposud velkou radostí a ctí. Měl jsem příležitost vystavovat díky ing. Hellerovi společně s nimi v Centru FotoŠkoda.

Foto: © Jan Váša - Temné slunce

Jakým fotografickým tématům se věnujete?


         Témata fotografií nehledám. Ke „cvaknutí spouště“ bývám většinou přiveden situací okamžiku, intuitivně. Propojí se, co je uloženo v mé paměti. Výrok Pabla Picasa – "nehledám, ale nalézám" je pro mne příznačný. Ať se nacházím doma, v rodině, ve městě, v krajině, kterou potkávám např. na dovolených, nacházím předmět k fotografování – i malý kamínek vyhrabaný na zahradě nabídne svojí tvář. Mnoho situací k expozici ovlivňují návštěvy galerií a výstav malířů i fotografů. Mám-li krátce zmínit okruhy témat, byla to rodina v celé šíři, příroda ať jsou to stromy, květiny, kameny. Jsem nadšený, když vše v přírodě ukazuje svojí „tvář“. Našel jsem si pro to označení antropomorfizmus. Silným tématem je moje rodné město – Praha. Po celou dobu mého fotografování jsou tématem vlaky, zejména mně provázel zájem o parní trakci. Vše jsem zpracoval a prezentoval na jedné z mých prvních výstav „Mašinky má láska“. Záznam z vernisáže je celý na mých www stránkách.
    Významným pro všechna témata je světlo! Světlo „vstoupilo“ až ke mně do bytu a dalo vzniknout sérii průniků světla. Průnik světla „světlovodem“ dal vzniknout materiálu k výstavě nazvané „Krajiny světla“ a dal všemu významný duchovní rozměr. Světlo ve skle bylo pramenem množství obrazů stejně jako fotografování vody, pramenů vše umožňuje impresivní vjemy.
     Konečně setkání s lidským tělem – obecně prostřednictvím století trvající tvorby malířů, grafiků a i fotografů. V souvislosti s tímto tématem mně ovlivnil prof. Knížák a Roman Sejkot. Mám řadu fotografií detailů květin a z jejich fotografií mohu doložit, že téma nepotřebuje modelku. Cituji Milana Knížáka z jedné jeho básnické práce: „jako vůně skrytá pod vrstvami oděvů, tušení je magičtější než otevřené gesto klína“.
     Témat za 60 let s fotoaparáty, bylo opravdu hodně, co zaujalo, bylo zaznamenáno a co prvotní „cvaknutí“, prostřednictvím nástupu počítačové techniky a digitalizace se dá objevit, co evokuje až např. obraz na obrazovce k další tvorbě.

Foto: © Jan Váša - Za bytost křišťálu

Který fotoaparát nebo formát je pro vás srdeční záležitost? Čím fotografujete?

     V době, kterou pro sebe označuji jako dobu analogovou jsem užíval aparáty: Box-Tengor (Zeis Ikon), Frexaret Va – závěrka Prontor SVS (6x6, 24x36), Exakta Varex, Zorkij 2 (přesná kopie předválečné Leiky!), Canon AE-1, Olympus „mjů“.
     V době digitální: Olympus 500, Olympus C 5060 WZ, Canon D 350 (odešla elektronika) Olympus C 7070 WZ, Canon D 50 vč. řady objektivů ať už pevných, po makro a teleobjektivy a Nikon Colpix P7000. V současné době mně slouží zejména aparát v mobilním telefonu Iphone SE.
     Srdeční záležitostí dodnes jsou Flexaret Va a Zorkij 2. Díky krádeži zůstávají jen negativy a vzpomínky na jejich službu. Z digitální techniky mám dosud v oblibě Olympus C 5060 WZ později C 7070 WZ a dodnes užívaný s ohledem na to, co potřebuji fotografovat Canon D50 s objektivy, zejména teleobjektiv Sigma.

Foto: © Jan Váša - Když Kolář, tak koláž

Na jakém nejméně obvyklém místě jste vstavoval? Kde byste doporučil vystavovat svým kolegům?

     Světlo nepřestávám zmiňovat. Je pro mě zásadním fenoménem (duchovně, kvantově – fyzikálně)! V červnu 2012 jsem vystavoval soubor „Krajiny světla“ v prostoru v Praze – Modřanech ve Zvonici. Prostor zvonice byl velmi neobvyklým, místem, které již dnes pro účely výstav neexistuje. Škoda! Setkání s návštěvníky výstavy ve zvonici je pro mě dodnes živé.
     Soubor „Krajiny světla“ zmiňuji proto, že vznikl prostoupením světla střechou u nás v bytě – náhled lze spatřit na mých www stránkách. Moje dcera, vysokoškolsky vzdělaná v oboru výtvarného umění – malířka a pedagog výtvarné výchovy pro základní školy, získala v r. 2015 možnost vystavovat své obrazy ve více než neobvyklém prostoru zrekonstruovaného kostela na česko-polských hranicích v Neratově (www.Neratov.cz) – vřele doporučuji návštěvu. Kostel má totiž po rekonstrukci nádhernou skleněnou střechu. Dcera znala soubor mých fotografií z prostupu světla střechou „Krajiny světla“ a dohodla pro mně v té souvislosti soubor v kostele prezentovat. Společná výstava tehdy byla uvedena pod názvem „Setkání s neratovskými anděly 6.6.2015“ – nezapomenutelný zážitek.
     Doporučit vystavovat kolegům? Bohužel dnes např. byla zrušena výstavní síň – Galerie Nikon v Praze Na újezdě. Těch výstavních prostor znám dost, a vzhledem k tomu, že současná situace přesouvá vše do krajiny virtuality, možnost vystavovat bych dnes za sebe doporučil pouze Galerii WWG.CZ. Vnímám totiž, že fotografů je mnoho a vystavovat je možné spíš v rámci nějaké soutěže a ze soutěží mám své zkušenosti, jako velice subjektivní záležitost hodnocení různých porot.
      V případě, že bych přeci jenom chtěl vynaložit úsilí, získat výstavní prostor, uvažoval bych o pronájmu výstavních prostor v areálu Strahovského kláštera. A zaujal i drobný výstavní prostor v ulici Úvoz v Praze 1- Hradčany – galerie je zřízena z bytu, kde původně bydlel Josef Sudek. To jsou prostory, které zaujaly a o kterých bych uvažoval o pronájmu k výstavě. Nicméně vždy jde o využití známostí a též zvážení vlastních finančních možností.

Foto: © Jan Váša - Jejich vesmír

Co považujete za nejdůležitější moment svého fotografického života? (zajímavé fotografie, výstava, vydání vlastní knihy, setkání s inspirující osobností).

Důležitých momentů v mém životě s fotoaparátem je několik s ohledem na můj věk. 60 let s fotoaparáty je dlouhá doba – viz úvodní text, jak jsem se k fotografii dostal a co, či kdo mne ovlivňoval. Opět jde o dobu, kdy jsem pracoval s analogovou technikou a dobu, kterou vnímám jako digitální. Právě odchod do důchodu a změna - nástup počítačové techniky a digitalizace obrazu považuji za nejdůležitější. Dává to daleko větší prostor mé dosavadní obrazové fantazii. Neocenitelnou výhodu cítím zejména v tom, že výsledky, které vidím na obrazovce počítače, vše vidím bezprostředně a mohu tvořit dnes další varianty obrazu již bez „cvaknutí spouště“! Za stejně důležité momenty považuji potkání řady osobností. Byl to Dr. Nohel a vůbec převratné je pro mě v r 2011 setkání s panem Jiřím Hellerem! Jeho prostřednictvím jsem dostal velký dar – poznávat mnoho profesionálních fotografů, s nimi společně vystavovat a nezištně dostávat prostor. To je součást nejdůležitějšího momentu mého fotografického života a je pro mě velikou ctí!

Foto: © Jan Váša - Oltář konce 21. století.

Jakou vaši fotografii byste pověsil do nového bytu přátelům? Jaký je její příběh?

     Ve vzpomínkách se vrací otázka vzpomínky na fotografie, které si moji přátelé vyžádali, že si je vyvěsí na místech pro ně vzácných. Vidím tu krásnou fotku květu růže v centru obývacího pokoje mých přátel v Letohradě. Vedu ji pod názvem „Něha“. V r. 2012 jsem vystavoval v Modřanské zvonici poprvé soubor „Krajiny světla“. Je mi dodnes ctí vědomí, že jedna z manželských dvojic po vernisáži přišla a jeden z vystavených obrazů zakoupila. Posléze mně pozvala k nim domů a ta fotografie zdobí místo nad jejich manželskými postelemi. Konečně při výstavě v kavárně Řehoře Samsy si jedna architekta vybrala mými fotografiemi vybavit celý nájemní reprezentační byt.
     Konečně mé fotografie květin, vlaků a „krajin světla“ viděla předsedkyně Nadace pro výstavbu penzionů. Rozhodla, že vybraným souborem květin vybaví pokojíky bydlících seniorů v Domově seniorů ve Vsetíně. Domov pro seniory je oblažován návštěvami dětí mateřské školy tamtéž. Mateřská škola po diskusi si vyžádala pro své prostory k radosti dětí fotografie na téma vlaky – vláčky.
     Z toho plyne konečná odpověď na položenou otázku. Nakolik v mém pokoji mám vlastní fotografie pro mé potěšení a radost z tvorby, je vždy na přátelích, známých, co z mé tvorby rezonuje a čím jsou osloveni, co se evokuje. Je radostí práce sdílet stejně, jako v mém pokoji sdílím práce ze seriálu „KVADRALY.CZ“.

Co vám dělá v životě největší radost a čím činíte radost druhým?

Trvalou velikou radostí jsou rodiny mých dcer, dnes čtyři vnoučata. Dále ohlédnutí za úspěšně překonanými veškerými velmi náročnými životními situacemi. Zvlášť velkou vděčnost vnímám vůči své ženě. Společně letos oslavíme 50 let! Kromě daru života rodiči je největším darem, trvalou radostí. Jsem za to manželce nesmírně vděčný! Velikou radost mám i z možnosti tvořit, byť jsou to jen „vidiny“ virtuální, nebo vytištěné. Radostí těchto dní je i kniha Davida Sucheta „Za objektivem“ a kniha o životě Františka Drtikola od Jana Němce.
Radost druhým? Na to odpovědět přenechávám všem se kterými žiji, setkal jsem se a dále setkávám.

Jan Váša - My - srpen 1973

Jaké fotografické plány nebo sny byste rád uskutečnil v následujících letech?

Ačkoliv v letošním roce oslavím 80. narozeniny, stále zůstávají plány, spíše sny. Díky velikému množství fotografií a to nejrůznějších témat a velikostí, zůstaly neuskutečněné plány vytvořit fotoknihy s několika tématy. Důvodem dosud neuskutečněných záměrů jsou mé trvalé pochybnosti, které fotografie a jak po sobě má obrazová stránka zamýšlených fotoknih vypadat . Snem jsou fotoknihy s tématy: - „Krajiny světla“, - „Stromy jako bytosti“, - „Kameny jako bytosti“, - „I to je Praha“, - „Žena a muž trvalou inspirací“.
Doufám v pomoc mých zeťů, kteří jsou oba v tomto směru velikým přínosem.