WWG – World Webphoto Gallery

Výběr jazyka

englishčesky

Petr Králík - fotografoval zuřící islandský vulkán Eyjafjallajökull

16. 04. 2010

Petr Králík fotografoval aktivní sopku, islandský vulkán Eyjafjallajökull - fotografie zde..

Petře, ve čtvrtek 15. dubna 2010 jsme v Galerii WWG.CZ s Tvým laskavým souhlasem zveřejnili Tvé fotografie zcela rozvášněné sopky na Islandu, vulkánu Eyjafjallajökull... Jak jsi se na Island dostal, právě v době soptícího vulkánu, jak dlouho jsi tam pobýval?

Vždy mě aktivní vulkány lákaly a pokud jsem mohl, snažil jsem se při cestování po světě dostat se k vulkánům co nejblíže. Ať již to byl Arenal v Kostarice, nebo Merapi a Kawa Ijen v Indonésii, nebo Villarica v Chile. Teprve nyní na Islandu se naskytla příležitost vidět erupci velmi z blízka. (několik desítek či stovek metrů).

Na Islandu jsem strávil dva dny (7. 4.-9. 4. 2010), byl jsem tam pouze kvůli fotografování vulkánu v ledovci Eyjafjallajökull.

V p8tek 16. dubna 2010 jsem byl ráno v ČT24 ve Studiu 6, bavili jsme se o detailech mé návštěvy na Islandu. O situaci těsně před výbuchem sopky.

Za zážitky, za poznáním cestuješ do mnoha krajin světa... Jaké země jsi již s fotoaparátem navštívil?

Cestuji velmi rád, pokud mi to zaměstnání a finanční situace dovolí. Využívám toho, že jsem workoholik, a protože trávím většinu času v práci, nestihnu pak již utratit něco z vydělaných peněz, proto jednou ročně s manželkou někam jedeme do vzdálených končin. Navštívili jsem již mnoho zajímavých zemí. Cestujeme hlavně za divokou přírodou a zvířaty. Např. Peru, Chile, Argentinu, Venezuelu, Kostariku, USA, JAR, Namíbii, Bostwanu, Zimbabwe, Indonésii, Nepál a další zajímavé země. 

Jaká by byla první země, do které by ses chtěl vrátit?
 
To je velmi těžká otázka. Má první cesta byla do Nepálu, ale první nejdobrodružnější byla přeci jen cesta do Peru. Učil jsem se španělsky, abych se domluvil s místními a užil jsem si s dnes již mojí manželkou mnoho legrace. Od jízdy „colectivem“ ... malý busík pro 9 lídí, kde nás bylo 25 a hromada tašek, až po jízdu drezínou z elektrárny pod Machu Picchu. Proto mě to tam velmi táhne. Nejvíce bych se ale rád vrátil do Afriky a zase fotografoval zvířata  :-) 

Je naopak nějaká země, kam bys dobrovolně vícekrát nejel?

Všechny země mají něco do sebe, ale asi největší zklamání především z lidí na mě zapůsobilo v Indonésii. Přesto že se má manželka více méně domluvila indonésky (tento jazyk je velmi jednoduchý – nemá téměř žádnou gramatiku) tak lidé se nás stále snažili nějak obalamutit a obrat o peníze. Jsem na to zvyklý, ale nikde jinde se mi to v takové míře nedělo jako právě v Indonésii. 

Jaký byl Tvůj nejexotičtější zážitek na cestách?  

Nevím jak bych přesně vybral exotický zážitek, ale zajímavých a napínavých zážitků mám mnoho. Od přepadení ve Venezuele, přes noční jízdu na střeše autobusu v Indonésii, kdy řidič dával nahoru znamení troubením, vždy když jsem jeli a byla v naší výšce velká větev až po kritickou situaci, při které jsem právě minulý týden na Islandu málem utopil celé auto i se mnou. Stačilo jen pár vteřin a byl konec. Voda byla příliš hluboká.

 
Zažil jsi na cestách i jiná nebezpečí?

Ve Venezuele, nás přímo na ulici, před ubytovnou (do hotelů zásadně na cestách nechodíme, kromě služební cesty, kde to vyžadují okolnosti) v deset hodin dopoledne přepadl muž s pistolí. Když jsem vyšel s Petrou před dům, viděl jsem jak se k ní blíží chlapík. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděl že vytahuje pistoli. Polil mě studený pot, když jsem řešil, kdo nám zašije střeva zpět do břicha. (jezdím po vojenských veletrzích a vím co takové hračky dovedou natropit škody). Chlapík strčil Peťe pistoli do břicha a křičel „dinero...dinero“ ... peníze peníze. Peťa ale dělala že si ho nevšímá, a naštěstí nezastavila a šla stále dál směrem ke křižovatce. Chlapík byl chvíli zmatený a nechápal, že mu Peťa nerozumí, pak ale nezaváhal a otočil se ke mě. Stále křičel „dinero!“, tak jsem pomalu postupoval za Peťou a lámanou pomalou španělštinou jsem se mu snažil vysvětlit, že vůbec nechápu a že mu nerozumím a dostrkali jsem se až na křižovatku, kde na druhém konci domu najednou chlapík uviděl policii. Zalekl se a utekl.

Oběma nám s Peťou nedocházelo co se stalo, protože se vše seběhlo velmi rychle, došlo nám to až odpoledne s odstupem času. Naštěstí už jsem zažili leccos, tak jsme se otřásli a skončilo to. Chlapík odpovedne ještě přepadl cestovatelku z USA, která tolik štěstí neměla. Musela mu odevzdat úplně vše co měla a přišla na ubytovnu úplně v šoku. Odpoledne pak přijela garda a začala prohledávat celé město, ale to už my jsem byli v autobusu na cestě pryč z města.

 
V podvědomí si pamatuji, že kromě Tvé manželky, se kterou cestuješ, jsi měl v úmyslu pomoci v cestování do Namibie i svému kamarádovi s tělesným omezením... Pamatuji si tuto myšlenku správně? Uskutečnila se?

Ano, tato cesta se uskutečnila. V Namíbii a okolních zemích jsme s kamarády byli v květnu 2009. Byla to pro nás velmi zajímavá zkušenost a byl jsem moc rád, že jsme měli možnost je vzít sebou. Bez cizí pomoci je pro hendikepovaného turistu (a naši kamarádi jsou opravdu zarputilí dobrodruzi  :-) velmi těžké se do takových končin podívat. Chvíli trvalo, než jsme kolegovi vysvětlili, že zvířata se ho bojí mnohem více než on jich, takže vůbec nemusí mít strach, ale myslím, ba ne jsem si tím jist, že se to všem líbilo a byl to zajímavý zážitek pro všechny.

Cestovatelé...

Lion Family...

 
Své fotografie publikuješ na výstavách, uvažoval jsi o vydání velké obrazové knihy s Tvými fotografiemi a texty.... V jakém stadiu je tato myšlenka?

Uvažuji již delší dobu o této myšlence, ale bohužel mé zaměstnání mě tolik vytěžuje, že na to nemám čas. Pokud bych našel nějakého trpělivého pomocníka, rád bych spolupracoval.

Mt. Everest...

Namibie...

Kromě fotografií, které ilustrují náš rozhovor, publikuješ své snímky a postřehy z cest na tvém hojně navštěvovaném serveru www.nonstopphoto.com.... Server jako dílo jednoho člověka je s neuvěřitelnou intenzitou opečováván. Po stránce technické i obsahové... Co, či kdo Tě přivedl k takové pracovní důslednosti?

Vždy když přijedeme z nějaké cesty, naši kamarádi chtějí vidět fotografie a ptají se na zážitky z cest. Zajímají je také poměry a situace v dané lokalitě. Proto se snažíme zajímavé a potřebné věci přijatelným způsobem zveřejnit na našich (záměrně píšu našich, protože Peťa – mé druhé Já se na stránkách také velmi podílí) webových stránkách. Píší nám lidé z celé ČR a ptají se na různé věco od cestování až po zkušenosti s fototechnikou.

Parinacota...

Pumori...

Máš nějaký fotografický nebo osobní sen, který se chystáš uskutečnit, nebo by sis přál, aby k jeho naplnění došlo?

Mým snem, na kterém stále pracuji (bohužel k jeho uzkutečnění je třeba mnoho finančních prostředků) je cesta do Antarktidy za zvířaty. Cesta vede přes Jižní Georgii až do Antarktidy a zpět do Ohňové Země. Již v roce 2009 jsem byl v nejjižnějším městě Usuaya a hledal jsem řešení, jak se dostat na loď. Bohužel vše bylo plné, obsazené a zcela finančně nedostupné. Musím tedy stále čekat  :-)

Dalším velkým snem jsou Galapágy a vulkány na Havai.

Viktoriiny vodopády...

 
Pojďme si na závěr společně zahrát na didgeridoo...

Myslím, že v budoucnu si jistě najdeme chvilku, abychom společně zahráli  :-)

 

Děkuji ti za čas věnovaný našemu rozhovoru...

Jiří Heller

Galerie WWG.CZ...

Petr Králík - www.nonstopphoto.com

Petr Králík - www.yedaki.com

zpět

Partneři galerie

Mediální partneři

Provozovatel galerie

Mediální partner