World WebPhoto Gallery | Hochová Dagmar

Hochová Dagmar

O autorovi

Vážený návštěvníku naší virtuální galerie,
dovoluji si Tě oslovit v tomto roce, ba co více v tomto století, naposledy. Mohl bych nyní své věty různými slovními ozdobami vyšperkovat, mohl bych hodnotit uplynulé století ve fotografii, to mi však nepřísluší. Od toho jsou zde vynikající čeští historici, věnující se výhradně odkazu naší fotografie. Rád bych Vás však pozval na poslední výstavu naší galerie v tomto tisíciletí. Z minulého výčtu vystavujících autorů jste si jistě všimli, že jsem doposud zval výhradně autory - muže. Právě čas vánoc chci využít k nápravě tohoto stavu.

Osobností, kterou jsem do naší galerie pozval a která pozvánku s poklonou galerii okamžitě přijala, je paní Dagmar Hochová. Přiznám, že když jsem ji chtěl v galerii uvést se slovy vítám "první dámu české fotografie", byla proti. O smyslu její tvorby nejvíce vypovídají samotné fotografie. Netřeba komentářů. Přesto jsem ji požádal o pár vět, určených výhradně Vám, návštěvníkům naší galerie. Nechme tedy promluvit první ženu české fotografie v galerii World Webphoto Gallery.

"Ať je to třeba na druhém konci světa třebas ve Vietnamu nebo doma, fotografuji z vlastní potřeby život.
Fotografie nenahrávám. A s pokorou a důvtipem se prodírám do zajímavých prostředí, která mne přitahují.
Nejde o sociologii nebo estetiku, ale o mou upřímnou výpověď."
Před objektivem paní Hochové se nejčastěji objevují dvě témata.
Nejznámější z nich jsou děti. Děti hrající si, dovádějící, rozesmáté i vážné. Děti ve kterých poznáváme sebe před deseti, dvaceti, třiceti i více lety. Mnohé snímky paní Hochové, která na své okolí stále působí dojmem neustálé pohody, kterou okolo sebe vyzařuje a která člověka naplňuje i dlouhou dobu po jejím odchodu z místnosti, jsou datovány do neuvěřitelných padesátých let. Druhým tématem jsou nejenom děti, ale i lidé věku dospělého v nejrůznějších sociálních zařízeních pro zdravotně postižené občany. Lidé, kteří se narodili s nejrůznějšími vývojovými vadami. Lidé, kteří naplňují své životy spolu s řádovými sestrami, bez jejichž pomoci by mnohdy žít nemohli vůbec. Snímky obou témat prozrazují, že autorka není jenom náhodným svědkem událostí s připraveným fotoaparátem. Paní Hochová tvoří součást života obou skupin. Snímky, plné lásky a porozumění vznikly díky vzájemné důvěře mezi autorkou a fotografovanými lidmi. Lidmi malými i velkými. Lidmi na nejrůznějších místech světa, lidmi s nejrůznějšími životními zážitky. Lidmi, kteří prožívají třebas smutek. Nebo bezproblémový a šťastný život, který se však takovým může mnohdy pouze zdát.

Pokud se snad na snímky paní Hochové díváte již ve Stálé expozici, znamená to, že začalo nové tisíciletí. Doba pokročila. Paní Hochová tak dnes může říci nejenom, že celý svůj život zasvětila fotografii, ale že jako jediná česká fotografka vystavovala v české internetové virtuální galerii již v minulém století.

Prohlížím si snímky paní Dagmar Hochové. Jsou nádherné. Proto jsem chtěl paní Hochovou nazvat První Dámou České Fotografie. V tom nejlepším smyslu slova. V tom nejlepším smyslu světla.

Jiří Heller
ředitel galerie World Webphoto Gallery