World WebPhoto Gallery | Kuščynskyj Taras

Kuščynskyj Taras

O autorovi

3. května 2002

Vážený návštěvníku naší galerie,
pokud bych se zeptal v průzkumu znalostí určitého vzorku současné populace, co či kdo je taras, někteří by mi asi řekli, že se jedná o krásné staré české slovo vyjadřující zídku nebo kamenný val usměrňující např. cestu malého potoka. Encyklopedický slovník z roku 1976 ani Kdo je kdo České republiky z roku 1991 takové slovo či jméno nevysvětlují. Nu a ti z Vás, kdož sáhnou po Novém velkém ilustrovaném slovníku naučném, svazku XVI z roku 1932 se dozví, že Taras byl hejtmanem kozáckého vojska, které se vzbouřilo roku 1628 proti Polsku.
Jméno Taras je ale naštěstí možné najít v Cestách československé fotografie z roku 1989 paní Daniely Mrázkové a Vladimíra Remeše.

Právě ve spojení s fotografií nás jméno Taras zajímá. Ano, správně, fotograf Taras Kuščynskyj. Samouk fotografických tajů, kterému se dostalo uznání i v dalekém Japonsku. V Japonsku osmdesátých let minulého století, v Japonsku značně vzdálenějším než v době současného internetu či volné možnosti cestování, která nebyla lidem tehdejšího Československa povolena.

Taras Kuščynskyj začínal jako tisíce fotoamatérů okouzlených možností zastavit čas. Zachytit viděné, opakovaně reprodukovat setinu vteřiny, ve které stiskl spoušť. První jeho snímky patřily v patnácti letech věku dle svědectví jeho rodiny vysokohorské krajině. Taras ale studoval architekturu. Katedru architektury na vysoké škole sice dokončil, poté pět let pracoval jako projektant, leč jeho srdce tíhlo stále více k fotografii. Ve třiceti čtyřech letech se stává nezávislým fotografem.

Na černobílých fotografiích zachycoval hlavně ženu. Ženu přítelkyni, ženu matku, ženu milenku, ženu jako erotický symbol. Jeho fotografie jsou nabité obrovskou láskou a citem. Z fotografií vystupuje pohoda, touha i její naplnění. Taras, jak se také zkráceně podepisoval, fotografoval zejména v přírodě. Ženu zde povyšuje do role nedotknutelné madony, která je na snímcích zobrazena jako součást přírody, jako součást tohoto velebného chrámu. Tarasovy soubory fotografií žen s jejich jmény - Pavla, Irena, Marie, Dana, Monika a další dnes již patří nejen do zlatého fondu českého aktu, ale české fotografie vůbec. Ani několik desítek let po jejich vzniku fotografie neztratily svoji posvátnou poetiku nedílně spojenou s cudnou erotikou.

Taras nefotografoval pouze ženský akt. Mnoho let se věnoval portrétům osobností, které byly spojené s divadlem Semafor. Vznikly tak desítky nadčasových portrétů, které mnohdy vešly do širokého podvědomí, aniž by s nimi bylo spojováno autorovo jméno. Stalo se tak např. u portrétů herců a hereček Magdy Vašáryové, Miroslava Horníčka a známého snímku Jana Wericha s doutníkem. Taras fotografoval i reklamní snímky. Jeho snímky šperků, skla a módních výrobků si udržely lehkost jeho volné tvorby. Proto byly vyhledávány doma i v zahraničí.

Jeho fotografie působily jako balzám na duši. O to horší byla zpráva z roku 1983, kdy Taras překročil svoji padesátku. Zhoubná choroba ukončila jeho život. Život plný nádherných fotografií.

Letos, v roce 2002, by Tarasovi Kuščynskému bylo sedmdesát let. U této příležitosti společnost Plejády připravila profilovou putovní výstavu jeho snímků, která právě v měsíci květnu, v době nedožitých sedmdesátých narozenin autora, bude vystavena v Pražském Obecním domě.
Nu a pro ty z Vás, kdož máte opravdu rádi fotografie Tarase Kuščynského, je připravena mimořádná nabídka. Nabídka limitovaného počtu Tarasových fotografií zvětšených klasickým černobílým procesem z originálních negativů a opatřených Tarasovým razítkem. Svá přání nám napište.

Ale hlavně - dívejte se, radujte se a žijte.

Jiří Heller
ředitel galerie WORLD WEBPHOTO GALLERY
a společnosti CD-FOTO BLER

Životopis

1932 - 25. 5. narozen v Praze
1947 - první fotografie, námětem vysokohorská krajina
1955 - uzavírá sňatek s Alenou, narodila se jim první dcera Zina
1960 - narodila se druhá dcera - Radka
1961 - končí studia na fakultě architektury ČVUT a vstupuje do zaměstnání jako inženýr projektant
1963 - narodila se třetí dcera Halka, první samostatná výstava v Hořicích v Podkrkonoší, první samostatná výstava v Praze v Malostranské záložně
1966 - začíná pracovat jako nezávislý fotograf při ČFVU
1967 - první samostatná výstava v zahraničí - Laren Blaricum Holandsko
1973 - na žádost firmy AP vystavuje v Pentax Gallery v Tokiu v Japonsku
1976 - stává se členem a spoluzakladatelem skupiny Setkání
1983 - poslední výstava v Praze ve výstavní síni Fotochemy v rámci Interkamery, poslední výstava (35.) za jeho života v Muzeu ukrajinské kultury - Svidník, 27.12. umírá ve svém domě v Praze