World WebPhoto Gallery | KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (4)

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (4) - Michal ROŠKAŇUK

31. 07. 2013

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ – Michal Roškaňuk

www.adventor.org

Kdo je Michal Roškaňuk?
Tu otázku si kladu poměrně často. V současné době je Michal Roškaňuk především člověk, který řídí neziskovou organizaci Adventor o. s., pomáhající malým i velkým lidem s autismem. Přitom mu pomáhá nefér výhoda spočívající v tom, že sám má Aspergerův syndrom, ale nijak ho to neděsí. Mají se se syndromem celkem rádi a bezvadně si rozumí.

Když cvakne spoušť, na koho nebo co nejčastěji cílíte?
Nemohu říct, že bych někoho nebo něco fotil obzvlášť rád. To, co se snažím zachytit, je většinou spíš atmosféra, hra světla, neobvyklý úhel pohledu nebo zajímavý detail. Mám dobrý smysl pro detail a vím, že detaily vnímám lépe než mnoho jiných, takže fotografování je pro mě vlastně jakýsi tréning tohoto vnímání.

Jaké fotografické pěšiny a cesty Vás dovedly až k dnešní tvorbě?
První krok od snahy zachytit něco jiného než prostý obraz jsem udělal v asi osmnácti letech. Fotil jsem kamaráda při procházce Šárkou, když měl jakýsi teatrální proslov a hrál jsem si na dokumentárního fotografa, musel jsem tedy fotit co nejrychleji. Avšak na ruském mechanickém fotoaparátu na kinofilm to opravdu nebylo snadné a tak i když jsem palcem točil plastové kolečko jak jsem jen mohl, snímky se částečně překryly. Při vyvolávání jsem si uvědomil, že jsem díky tomu skvěle zachytil dynamiku scény a došlo mi, že když člověk fotí víc hlavou a míň prstem, může to být zajímavé. Od té doby se snažím fotit spíše hlavou.

Pokud byste chtěl představit návštěvníkům Galerie WWG.CZ práci svého oblíbeného fotografa, kdo by to byl?
Holandský fotograf Ben Visbeek má pro mě pozoruhodný smysl pro atmosféru a někdy až scénické pojetí a když se mu daří, umí být velmi úsporný v kompozici i světle - jako například v portrétu laosana kouřícího marihuanu – podobné snímky patří dle mého názoru mezi jeho nejlepší.

Který fotoaparát nebo formát je pro Váse srdeční záležitostí?
Měl jsem možnost si vyzkoušet Canon EOS 60D a nadchl mě, takže kdybyste nevěděli, co mi dát k narozeninám … umí (se správným sklem) pěkné makro s minimálním šumem, má výklopný displej (bez něj ani ránu) a celkem dobře se ovládá. Jen nemohu pochopit, co návrhářům udělalo WB tlačítko, že zrovna na 60D chybí.

Čím nyní fotografujete?
Canon PowerShot G12 sebou tahám skoro všude. Nestálo by mi to za tu lítost při slovech „Mít tak sebou foťák …“

Na jakém nejméně obvyklém místě jste vystavoval?
Raději povím, jakou nejzajímavějšího výstavu jsem organizoval: byla to kolekce fotografií umělecké skupiny mentálně odlišných umělců TS Večernice . Jejich práce byly pozoruhodné a výběr fotografií, které se nakonec staly putovní výstavou při osvětové akci Putování s básníkem, byl obtížný, protože vystavovací plocha byla daná a dobrých fotografií opravdu mnoho.

Co považujete za nejdůležitější moment svého fotografického života?

Myslím že to bylo moje první focení svítání. Fotil jsem na Vysočině na vrchu, z něhož je vidět na východ i na západ. Strávil jsem tam několik hodin od úplné tmy do jasného rána, poslouchal The Cinematic Orchestra, nafotil obrovské množství záběrů a zažil během té doby mnoho zázračných okamžiků na obou stranách vrchu. Možná teprve tam jsem opravdu pochopil, proč slunce nikdy nemůže nahradit sebelepší žárovka.

Máte nějaké fotografické plány nebo sny, které byste rád uskutečnil v následujících dvou, tří letech?

Chystám se lézt několik via ferrata cest v pohoří Dachstein. Na lezení cesty Seewand jsem se neodvážil vzít fotoaparát sebou, abych mu neublížil a cestou nahoru jsem toho mockrát litoval.

Jakou Vaši fotografii byste pověsil do nového bytu přátelům? Jaký je její příběh?
Mohla by to být fotografie „Pole“. Fotil jsem jí během cesty po jarní Vysočině, kdy jsem vpodvečer míjel hluboce zorané pole a upoutaly mě stíny vrhané brázdami, které v plynulých křivkách krájely plochu na dvě barvy. Spěchal jsem, proto jsem jen narychlo zastavil u krajnice, párkrát stiskl spoušť a pokračoval. V té rychlosti jsem použil úhel, ze kterého bych jinak nejspíš nebyl ochoten fotit pro můj perfekcionismus (je vidět mnoho rostlinek na stěnách brázd, přes brázdy jde stín stromů atd), ale časem jsem si tento záběr naopak oblíbil a mnohokrát mě napadlo, že kdybych měl času dost a pohrál si s kompozicí, byl by možná příliš sterilní a nedůvěryhodný.

Na mých fotografických toulkách mne často provází zlatý retriever ENZO. Je pro Vás inspirací nějaký čtyřnohý přítel?

Každý pes je inspirací, minimálně proto, že absolutně kašle na snahy fotografů a naopak není nutno ho žádat, aby se tvářili přirozeně. Ale je pravda, že znám také vlčáka, který jakmile vidí v něčí ruce zrcadlovku (kompakty ignoruje), začíná pózovat a dokud ho fotograf aspoň naoko nevyfotí, není od něj pokoj.Kdybyste měl vytvořit charakteristický autoportrét se svým oblíbeným nápojem, jaký nápoj by to byl? (jedna fotografie s tématikou pití, autoportrét, dokument).Tak to vím zcela přesně: byla by to šestnáctiletá skotská Lagavulin. Takový koncert chutí a vůní pro mě nemá žádný jiný nápoj.Co Vám činí v životě největší radost? Že jsem si svého bytí vědom a mohu si ho vychutnávat, což znemožňuje nudu.

Čím činíte radost druhým?

Pomáhám bytostem, které jsou příliš nadané na to, aby si v tomto světě poradily samy.

Jménem Galerie WWG.CZ děkuji za odpovědi na anketní otázky.A přeji Vám radost ze života a další krásné fotografie.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ:

„Galerie WWG.CZ“ byla uvedena do provozu 4. dubna 2002
Na svých stránkách přináší zejména zprávy ze světa fotografie, pozvánky a recenze výstav.
Partnery Galerie jsou Centrum FotoŠkoda, EIZO, DIRKOMA a Amos Software.

Provozovatelem Galerie WWG.CZ je HELLER.CZ s r.o.

zpět