World WebPhoto Gallery | KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (6)

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (6) - Jan ANDĚL

12. 10. 2013

www stránky - nemám a nepostrádám.

Facebook - používal jsem jen po omezenou dobu - než mne vyděsila ta spousta blbostí, které se odtud na mne valila.

Jan Anděl - foto: © Petr Vlasák. Důvodem vzniku byla praktická potřeba, nikoli autorova seberealizace.

Kdo je Jan Anděl?

Jan Anděl? Obyčejný člověk, kterému fotografie naplnila život. V některých obdobích přinesla i trochu slávy a hodně závisti, z někdejšího těžkého introverta a trémisty udělala člověka nejdřív donuceného a potom i schopného o fotografii přednášet.

Když cvakne spoušť, na koho nebo na co nejčastěji cílíte?

To se v průběhu let a příležitostí mění. V přítomné době je to podhorská krajina, ale obecně se dá říci, že jsem prošel snad všemi obory fotografie s výjimkou zátiší – to si šetřím na dobu, kdy mé bolesti zvítězí nad uměním mého ortopeda.

Jaké fotografické pěšiny a cesty Vás dovedly až k dnešní tvorbě?

Pokusy, omyly a celoživotní studium. Ty pokusy, i sebelépe zvládnuté, se někdy projevily jako omyly až o mnoho let později, například když jsem v polovině sedmdesátých let využil delšího onemocnění ke zvládnutí barevných technik jako třeba solarizace nebo dokonce izohelie (či správněji rusky izopolychromie) a dnes k tomu stačí pár kliknutí na PC. Za mnohem významnější tedy považuji studium fotografie u Jána Šmoka, tehdy na Lidové Konzervatoři. Později jsem mu s humorem říkal, že se vlastně učil on na mně, jak má založit katedru fotografie na FAMU. Ani moc neprotestoval…

Pokud byste chtěl představit návštěvníkům Galerie WWG.CZ práci svého oblíbeného fotografa, kdo by to byl?

Vlastně ani nevím. Rozhodně někdo, jehož tvorba se mé ani trochu nepodobá, například Jan Šplíchal. Ale dovedl bych vyjmenovat mnohé další.

Který fotoaparát nebo formát je pro Vás srdeční záležitostí?

Otlučený Nikon FM2. Nejenže jsme spolu viděli a zažili hodně, ale i dnes je mým nepostradatelným průvodcem, třeba v promrzlé zimní krajině.

Čím nyní fotografujete?

Nejčastěji Nikonem D 300, nejraději Mamiyou 645. Podle starého pravidla, že velký fotoaparát má člověk rád a malý nosí sebou.

Na jakém nejméně obvyklém místě jste vystavoval?

Jejda! Snad vyberu vzpomínku dostatečně bizarní: v 70. létech moje akty obíhaly světové salony a přinášely mi řadu cen, zatímco v tuzemsku bylo zakázáno je vystavovat. Tehdy slavila své 25. výročí Národní společnost fotografického umění Sri Lanky a oslovila, včetně mne, 10 fotografů známých jmen, aby zapůjčili své akty k vystavení. Při té příležitosti mi udělili „Honorary Fellowship“. Myslím, že jsem pro ně nebyl menším exotem, než oni pro mne!

Jakou galerii byste doporučil k vystavovaní svým kolegům?

Je spousta galerií, kam se nikdy nedostanu – ani k životnímu jubileu; zákony komerce jsou neúprosné. Mnohým se možná nesplní ani to, co bych jim přál: poznat srdečnou atmosféru v Galerii Čerťák, kde mám čest vystavovat už potřetí.

Co považujete za nejdůležitější moment svého fotografického života?

To je opravdu těžké. Asi když byla úplně poprvé, tuším v roce 1964, přijata moje fotografie na salonu pořádaném deníkem The Asahi Shimbun v Tokiu. Tam se žádné ceny neudělovaly, zato každá z vystavených fotografií byla otištěna v katalogu. Už ani nevím, jaké promile ze zaslaných snímků bylo vystaveno…

Pikantní na celé věci je, že ta fotka byla pořízena na prvním filmu, který jsem založil do právě v bazaru pořízené ruské kopie Leicy a já netušil, že má tak trochu propálené plátýnko! Protože jsem o tu fotku byl pak ještě mnohokrát požádán, retušovat jsem se, myslím, opravdu naučil!

Abych nezapomněl: Svaz českých fotografů mi jako vůbec prvnímu udělil titul ASČF. To je asi jediná z poct, které jsem si nikdy vážit nepřestal.

Máte nějaké fotografické plány nebo sny, které byste rád uskutečnil v následujících dvou, tří letech?

Plány nemám, sny neprozradím – nesplnily by se.

Jakou Vaši fotografii byste pověsil do nového bytu přátelům? Jaký je její příběh?

To už se stalo víckrát, ale nejčastěji jsem byl žádán o fotografický obraz z corridy v Portugalsku (1978). Mně na ní toreador na koni připadá jako zosobnění svatého Jiří a pro citlivější povahy mám dobrou zprávu, že v Portugalsku se býci nezabíjejí. A příběh? Samozřejmě ano; ta fotka málem nevznikla! Rok předtím mě totiž zadržela Státní bezpečnost na folklorním festivalu ve Strážnici a obvinila, že prý fotím opilce – jako by tam někdo střízlivý byl! Pak mne celý rok vláčeli po barácích, co jsou okachlíkované zvenku, v zaměstnání mne zlikvidovali, ale nakonec jsem výjezdní doložku dostal, aniž bych jim cokoli podepsal.

Na mých fotografických toulkách mne často provází bígl Lysien a zlatý retriever ENZO. Je pro Vás nějaký čtyřnohý přítel inspirací?

Já si vlastního psa pořídit nemohu, byla by to zrada: asi před dvanácti lety mne adoptovala čubička Mája z protějšího domu. Dny tráví se mnou a teprve večer ji smím odvést na nocleh domů. Bohužel, pro fotoaparát mnoho pochopení nemá, mohu posloužit jen záběrem nějakého vznešenějšího plemene. Co třeba tento ohař Garika Avanesiana?

Kdybyste měl vytvořit charakteristický autoportrét se svým oblíbeným nápojem, jaký nápoj by to byl?

O autoportrét jsem se myslím pokusil, když mi bylo devatenáct a zkoušel jsem novou Praktinu. Od té doby jsem se naučil oholit i uvázat kravatu bez zrcadla a whisky piju sice pravidelně, ale střídmě. Autoportrét nehrozí!

Co Vám činí v životě největší radost?

Asi myslíte kromě fotografie? Učím se říkat: „co musím, to dělám rád!“ Takže teď snáším se stráně koše s jablky a pak budu asi půl roku házet sníh. Přestěhoval jsem se totiž předloni z Prahy do Krkonoš a tím jsem si udělal radost opravdu velkou.

Čím činíte radost druhým?

Rozdávám. Mezi množstvím cen, které jsem získal, byl i slušný počet váz a podobných věcí a mé neteře a praneteře právě zakládají svá hnízda. Z daru je větší radost než z dědictví, navíc oboustranně.

Děkuji Vám za rozhovor.

A přeji Vám radost ze života a další krásné fotografie.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ:

„Galerie WWG.CZ“ byla uvedena do provozu 4. dubna 2002
Na svých stránkách přináší zejména zprávy ze světa fotografie, pozvánky a recenze výstav.
Partnery Galerie jsou Centrum FotoŠkoda, EIZO, DIRKOMA a Amos Software.

Provozovatelem Galerie WWG.CZ je HELLER.CZ s r.o.

zpět