World WebPhoto Gallery | KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (8)

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (8) - Jana VINTEROVÁ

28. 01. 2014

Kdo je Jana Vinterová?

Architekt, nyní i amatérský fotograf.

Když cvakne spoušť na koho nebo co nejčastěji cílíte?
Nejsem vybíravá. Fotografuji vše kolem sebe, co se mi líbí. Tvarem, kompozicí, osvětlením, barvou. Stále v podvědomí vybírám zajímavé záběry. Často se mi stává, že se vracím na místa nebo za motivem, který mne oslovil. Nejlepší záběry ovšem paradoxně nacházím ve vypjatých situacích, kdy se vlastně ani fotit nedá. Při jízdě autem, když přecházím ulici, někdo na mne volá… Když se potom vrátím na místo, zjistím, že pohled z auta byl mnohem zajímavější, než je skutečnost, změnilo se náhle osvětlení nebo se zrovna vybila baterie. A tak ty nejúžasnější snímky svého života vlastně nikdy neprovedu. Zato fotím každý den.

Jaké fotografické pěšiny a cesty vás dovedly až k dnešní tvorbě?
Příběh je velmi prostý. Potřebovala jsem si ukázat, že prostředí, krajina a vůbec svět kolem mne je půvabný a krásný a stojí za to. A tak jsem při svých pravidelných procházkách se psem začala fotit a už jsem vlastně nepřestala. Nejdříve to byly krajiny, květiny, stromy a zvířata, která byla opravdu krásná. Potom jsem je začala upravovat, to aby byla ještě krásnější. Úpravami jsem zvýrazňovala náladu a poezii nafocených objektů. Později jsem se začala zabývat zátiším a nakonec jsem dospěla ke skládaným zátiším, asi takovým, jaké by nafotil manýristický malíř Arciboldo, kdyby byl fotografem. Má to svá úskalí a zažije se přitom hodně legrace. Ke konci minulého roku jsem z těchto portrétů vypravila výstavu „MOJE STARÉ LÁSKY“. Návštěvníci se v ponurém podzimu bavili a mě to potěšilo.

Pokud byste chtěla představit návštěvníkům galerie práci svého oblíbeného fotografa, kdo by to byl?
Autorů by bylo hodně. U nás je řada skvělých fotografů a v zahraničí rovněž. Já se jim hluboce obdivuji a nechci nikoho urazit tím, že bych jej vynechala.

Který fotoaparát nebo formát je pro vás srdeční záležitostí?
Ten, na kterém jsem začala fotografovat pro radost. Je to digitální Canon A 400, někdo by řekl, že je to velmi plevelný fotoaparát, já jsem s ním zažila úchvatná kouzla a dodnes si ho vážím. Moc jsme si rozuměli. Já jsem za čas zjistila, co je v jeho silách a nenutila jsem ho k vyšším výkonům. On mě zato odměnil řadou pěkných snímků, za které jsem mu vděčná. Ještě dnes mě provází tam, kde není radno s drahým fotoaparátem chodit.

Čím nyní fotografujete?
Zůstala jsem věrná značce Canon.

Na jakém nejméně obvyklém místě jste vystavovala?
Já vystavuji ráda a úplně všude a za jakýchkoliv podmínek. Třeba i u zubaře. I doma mám vystavenou řadu právě aktuálních fotografií a to i na těch nejneobvyklejších místech.

Jakou galerii byste doporučila k vystavování svým kolegům?
V zásadě takovou, která je spojená s nějakou další aktivitou. S kavárnou, cukrárnou, knihovnou, přednáškovým sálem, divadlem…. Prostě tak, aby tam lidé chodili nejen na vernisáž. Snad si naší snahy všimnou…

Co považujete za nejdůležitější moment svého fotografického života?
Bezesporu moment, kdy jsem začala fotit pro radost a ne jenom kvůli dokumentaci staveb.

Máte nějaké fotografické plány nebo sny, které byste ráda uskutečnila v následujících dvou, třech letech?
Letos mám v plánu dvě velké a tři malé výstavy, pro následující roky hledám nové výstavní prostory. V nejbližší době bych ráda začala upravovat fotografie novým způsobem, který jsem si vymodelovala, jsem zvědavá, zda to vyjde k mojí spokojenosti.

Jakou vaši fotografii byste pověsila do nového bytu přátelům. Jaký je její příběh?
To je různé. Podle charakteru bytu a podle přání a svých přátel. Každý má trochu odlišný vkus a odlišnou povahu. Někomu fotografii impresivní, jinému něco dramatického nebo veselého, našla by se i abstrakce. Barevně by měla fotografie svým způsobem korespondovat s interiérem. Každému něco jiného. V žádném případě ne drastický snímek.
Snažím se, aby každá fotografie i ta abstraktní měla svůj čitelný příběh, jinak nic nesděluje a je vlastně zbytečná.

Na mých fotografických toulkách mne často provází zlatý retriever Enzo. Je pro vás inspirací nějaký čtyřnohý přítele?
Ano, mě doprovází temperamentní knírač Kendy. Povahou je příbuzný Čapkově Dášeňce. Nejsem si tak docela jistá, že se navzájem inspirujeme. On si dělá svoje a já fotím a dávám pozor, aby nedělal nezdobu. Moji činnost mi toleruje, já tu jeho taky. Když ho chci vyfotografovat, začne se tvářit inteligentně a tím zkazí veškerý esprit snímku. (Stejně jako já, proto žádnou svoji fotografii nezveřejňuji.)

Kdybyste vytvořila charakteristický autoportrét se svým oblíbeným nápojem, jaký nápoj by to byl?
Čistá pramenitá voda.

Co vám činí v životě největší radost?
Fotografování, úprava fotek, psaní a to, že se moje činnost někomu nezávazně líbí a šíří dobrou náladu. Dále několik přátel a pes.

Čím činíte radost druhým?
Pšššt … to je tajemství! Ale v podstatě je to jako s fotografií v novém bytě: každému podle jeho charakteru.

Děkuji Vám za rozhovor.

A přeji Vám radost ze života a další krásné fotografie.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ:

„Galerie WWG.CZ“ byla uvedena do provozu 4. dubna 2002
Na svých stránkách přináší zejména zprávy ze světa fotografie, pozvánky a recenze výstav.
Partnery Galerie jsou Centrum FotoŠkoda, EIZO, DIRKOMA a Amos Software.

Provozovatelem Galerie WWG.CZ je HELLER.CZ s r.o.

zpět